A nyní upřeme pozornost k mladé ženě, která se rozhodla použít svůj hlas, aby promluvila k tomuto velice důležitému hnutí za solidaritu.

Je přední britskou herečkou a obhájcem genderové rovnoprávnosti. Je již roky zapojena do propagace dívčího vzdělávání.

Součástí jejích humanitárních počinů byla i návštěva Bangladéše a Zambie.

Jak se k nám doneslo, před nedávnem se vrátila z Uruguaye, ze své první mise v rámci UN Women.

Dámy a pánové, prosím přivítejte se mnou na pódiu naši spolu-hostitelku a velvyslankyni dobré vůle za UN Women Global, Emmu Watson.

*potlesk*

*podání rukou*

*potlesk*

*potlesk utichá*

Vaše excelence, tajemníku Organizace spojených národů, pane řediteli Valného shromáždění (OSN), paní výkonná ředitelko UN Women a vážení hosté.

Dnes spouštíme kampaň s názvem HeForShe (OnProNi).

Promlouvám k vám, protože potřebujeme vaši pomoc.

Chceme zastavit genderovou nerovnoprávnost a abychom tak učinili, potřebuje účast všech.

Toto je první kampaň svého druhu zde v OSN.

Chceme se pokusit povzbudit tolik mužů a chlapců, kolik je jen možné, aby se stali zastánci změny.

A nechceme o tom pouze mluvit, chceme se pokusit zajistit hmatatelné výsledky.

Před šesti měsíci jsem byla jmenována velvyslankyní dobré vůle za UN Women.

A čím více promlouvám o feminismu, tím více si uvědomuji, že boj za ženská práva

se často stává synonymem k nenávisti vůči mužům.

Pokud vím jednu věc jistě, pak to, že toto musí přestat.

Jen pro informaci, feminismus, dle definice, je přesvědčení, že muži a ženy by měli mít stejná práva a příležitosti.

Je to teorie politické, ekonomické a společenské rovnoprávnosti obou pohlaví.

Zpochybňovat genderově orientované domněnky jsem začala již dávno.

Když mi bylo osm.

Byla jsem zmatená když mě nazývali panovačnou.

A to protože jsem vždy chtěla řídit představení, které jsme hráli našim rodičům.

Chlapcům tak ale nikdo neříkal.

Ve čtrnácti jsem začala být objektem sexuálního vidění pro některá média.

V patnácti začaly moje kamarádky opouštět jejich milované sportovní týmy, protože se nechtěly jevit příliš svalnatě.

V osmnácti zase nemohli mí chlapečtí přátelé vyjadřovat jejich city.

Rozhodla jsem, že jsem feministka.

A to se mi nezdálo nijak složité.

Ale můj nedávný výzkum mi ukazuje, že feminismus se stal neoblíbeným slovem.

Ženy se raději nepovažují za feministky.

Podle všeho patřím do řad těch žen, jejichž názory se vnímají jako příliš výrazné.

Příliš agresivní, rozdílné a protimužské.

Až nehezké.

Proč se ono slovo stalo tak nepříjemným?

Jsem z Británie a věřím, že je správné, že jsem placena stejně, jako mé mužské protějšky.

Myslím, že je správné, že mohu činit vlastní rozhodnutí o vlastním těle.

Myslím..

*přerušena potleskem*

*velký potlesk*

Myslím, že je správné, aby se ženy zapojovaly do politiky a rozhodnutí, která ovlivňují můj život.

Myslím, že je správné, že společensky je mi dopřán stejný respekt, jako mužům.

Ale bohužel, s jistotou mohu říci, že neexistuje jediná země na světě, kde by ženy mohly očekávat, že se jim těchto práv dostane.

Žádá země na světě nemůže ještě říci, že dosáhli genderové rovnosti.

Tato práva považuji za práva lidská.

Jsem ale jedna z těch, co měli štěstí.

Můj život je naprostou výsadou, jelikož rodiče mě nemilovali o nic méně kvůli tomu, že jsem se narodila jako dívka.

Moje škola mě neomezovala, protože jsem dívka.

Moji učitelé nepředpokládali, že dosáhnu méně, protože jednoho dne možná porodím.

Vlivem právě této genderové rovnoprávnosti jsem se stala tím, kým jsem.

Aniž by to snad věděli, to oni jsou těmi feministy, kteří dnes mění svět.

Takových lidí potřebujeme víc. A pokud stále nenávidíte slovo feminismus, vězte, že slovo samotné není to, na čem záleží.

Záleží na myšlence a ctižádosti, která za ním stojí.

Protože ne všem ženám se dostávají ta stejná práva, která mám já.

Podle statistik je jich dokonce menšina.

Hillary Clinton pronesla v Pekingu roku 1997 známý projev o ženských právech.

Bohužel, mnoho z věcí, které tehdy toužila změnit stále přetrvávají.

Ale co mě zaujalo nejvíce bylo, že méně než 30% publika byli muži.

Jak můžeme měnit svět, když pouze jeho polovina je k tomu přizvána.

Nebo je vítána jeho účast na konverzaci.

Pánové,

Ráda bych využila této příležitosti a rozšířila tehdejší pozvánku k vaší účasti.

*hlasitý potlesk*

*potlesk utichá*

Genderová rovnoprávnost je i vaše záležitost.

Protože do dnešních dní vídám, že role mého otce jakožto rodiče je společensky nedoceněná.

A to i přesto, že jsem ho v dětství potřebovala stejně tak, jako moji matku.

Vídám muže trpět mentálními chorobami v neschopnosti požádat o pomoc ze strachu, že by je to učinilo méně mužem.

Ve Spojeném království je sebevražda dokonce druhou nejčetnější příčinou úmrtí mužů ve věku 20 až 49 let. Zanechává tak za sebou i dopravní nehody, rakovinu a infarkt myokardu.

Vídám muže, kteří jsou považováni za křehké a nejisté kvůli zkreslenému vidění toho, co se považuje za mužský úspěch.

Ani muži tak nemají výhody genderové rovnoprávnosti.

Příliš často je nevnímáme jako oběti genderových stereotypů, ale já vidím, že jimi jsou.

A když budou osvobozeni, přirozeným následkem bude změna i pro ženy.

Pokud muži nebudou muset být agresivní, aby byli přijímaní, ženy nebudou cítit povinnost se podřizovat.

Pokud muži nebudou muset vládnout, ženy nebudou muset být ovládány.

Jak ženy, tak muži by měli mít právo být citliví.

Jak ženy, tak muži by měli mít právo být silní.

Je načase, abychom všichni začali vnímat gender jako škálu, spíše než dvě sady protikladných ideálů.

Když...

*znovu přerušena*

*potlesk*

Když se přestaneme vymezovat tím co nejsme a začneme se vymezovat tím co jsme, můžeme být všichni mnohem svobodnější.

A to je přesně o čem HeForShe je.

Je o svobodě.

Chci aby se muži zhostili této úlohy, aby jejich dcery, sestry a matky mohly být zproštěny všech předsudků.

Ale taktéž, aby jejich synové měli svolení být citliví, být člověkem.

Požadujeme tyto jejich části, které oni sami opustili.

A při tom by se stali pravdivějšími a úplnými verzemi sebe samých.

Možná si myslíte "Kdo je tahle holka z Harryho Pottera?" a "Jak to, že vykladá v OSN?" a je to opravdu dobrá otázka.

Sama sebe jsem se ptala totéž.

Ale jediné co vím je, že mi záleží na tomto problému a chci situaci zlepšit.

Na základě toho co jsem viděla a toho, že mi byla dána tato šance cítím, že ozvat se je mou odpovědností.

Politik Edmund Berke řekl "Vše co stačí k tomu, aby síly zla zvítězily je, aby dobří lidé nedělali nic."

V nervozitě před dnešním projevem a ve chvílích pochyb si pevně říkám:

"Kdo, když ne já?"

"Kdy, když ne teď?

Máte-li podobné pochyby ve chvílích nabízené příležitosti, potom doufám, že vám tato slova budou nápomocná.

Protože pravdou je, že pokud nic neuděláme, zabere to sedmdesát pět let, nebo pro mě téměř sto předtím, než budou ženy moci očekávat stejný plat jako muži.

Za stejnou práci.

Patnáct a půl milionu dívek bude do příštích šestnácti let provdaných jako děti.

A při současném tempu nedostanou venkovské africké dívky sekudnární vzdělání dříve než v roce 2086.

Věříte-li v rovnoprávnost, je možné že jste jedním z těch neúmyslných feministů, o kterých jsem se zmínila a za to vám patří můj potlesk.

S obtížemi usilujeme o sjednocený svět, ale dobrá zpráva je, že máme sjednocující hnutí.

Nazývá se HeForShe.

Vyzývám vás, abyste se nabídli, abyste byli vidět a ptali se sami sebe:

"Kdo, když ne já?"

"Kdy, když ne teď?"

Děkuji vám mnohokrát.

*potlesk*

*ovace vestoje*

*potlesk*

Jaký překrásný projev. Vskutku krásná myšlenka, Emmo.

Dávejte pozor.